Genie (nesocializované děti)

3. února 2008 v 12:23 |  log in
Nes. děti
Nes. dítě je dítě, které vyrůstalo buď úplně bez nebo s minimálním vlivem člověka. Dětem pak chybí základní návyky, které jsou pro nás už samozřejmostí. Někteří vědci je dokonce nenazývají ani lidmi, ale pouze primitivními bytostmi.
Genie
Mezi nejznámější patří mimo jiných příběh dívky, která byla od dvou let izolována od společnosti. Dívka, později přezdívaná jako Genie, byla většinu času přivázána nahá k nočníku v malé místnosti, kde přežívala den po dni úplně sama. Na noc byla pokládána do malé postýlky s drátěnou sítí, svázaná ve spacím pytli. Často však na ni bylo zapomínáno a tak přespávala přivázaná na nočníku. Ve svých 13 letech, kdy byla Genie objevena, měřila něco málo přes metr a vážila necelých 24 kilo. Neuměla vzpřímeně stát, mluvit - pouze kňučet a říct "Stopit" a "Nomore" a celkově rozuměla pouze 20 slovům, neuměla také pořádně žvýkat, polykat a stále prskala. Její chůze byla váhavá a pohyby trhavé. Dívku takto věznil její vlastní otec, který to prý dělal proto, aby svou dceru ochránil před nebezpečím venkovního světa. Kdykoliv Genie dělala hluk, začal na ni zuřivě štěkat jako pes nebo ji bil. Její otec doma také držel její skoro slepou matku a o něco málo staršího bratra, kterým málokdy povolil mluvit nebo jít ven. Občas celý seděl celý den s nabitou brokovnicí v klíně. Genie byla zachráněna a předána dětské nemocnici. Její mentální a tělesný vývoj začal téměř ihned. Už po třech dnech Genie začala pomáhat s oblékáním, dobrovolně chodit na záchod a její pohyby byly plynulejší. Neustále ukazovala na věci, které neznala dokud se jí nedostalo odpovědi a nová slova přímo hltala, přesto byla velmi tichá a její mluvení připomínalo kvičení, kterému bylo těžko rozumět. Vědce zajímalo, zda její neschopnost naučit se mluvit je výsledek dlouhého života bez vlivu jiných lidí, ochuzení o život v přírodě a rozvíjení smyslů, nebo toho, že byla zneužívána. Jeden z vědců u ní byl vždy, když Genie vstávala a chodila spát, aby tak vytvořil pocit rodiny. Za necelý půl rok už bydlela v domě s hlavním členem jejího vědeckého týmu. Genie stále pokračovala ve svém vývoji a začala běhat nebo se smát. Pokud jí dali do ruky hračku, nejdříve ji ohmatala prsty a poté ji strkala do pusy, stejně jako 18 měsíční dítě. Neuměla rozeznat, kdy má použít hmat a kdy zrak. Její slovní zásoba se rozšířila, ale stále nebyla schopna dát dohromady souvislou větu. Její mozek postrádal něco, co bylo potřebné pro učení jazyka. Co však Genie dokázala skutečně dobře, byla neverbální komunikace. Když něco neuměla říct, vzala tužku a papír a v několika tazích popsala svou myšlenku nebo pocit. Měla silný smysl pro porozumění a logické myšlení. Navzdory tomu všemu, nebyla schopna se naučit pořádně mluvit. I díky podobným případům, jako byl například i dvanáctiletý Viktor z Aveyronu, vyšlo najevo, že existuje jisté období, které když se zmešká, je vývoj řeči napořád omezen. Chlapec se nikdy nenaučil mluvit stejně tak jako Genie, která dosáhla jazykové úrovně 4 letého dítěte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sumiko sumiko | Web | 19. února 2008 v 21:36 | Reagovat

O tomhle jsme se učili něco v psychologii, zajímavé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.