Nepodstatné oznámení

21. února 2008 v 19:07
Jen se chci omluvit že tu teď vůbec nejsem, protože se nám jaksi rozložil počítač..... Trochu už mi to chybí, ale snad se brzo zas vrátim :)
 

I´ll Be Waiting (Lenny Kravitz)

6. února 2008 v 20:52 |  musik
He broke your heart
He took your soul
You're hurt inside
'Cause there's a hole
You need some time
to be alone
then you will find
what you've always known

I'm the one who really love ya, baby
I've been knockin' at your door

and as long as I'm livin'
I'll be waitin'
as long as I'm breathin'
I'll be there
whenever you call me
I'll be waitin'
whenever you need me
I'll be there

I've seen ya cry
into the night
I feel your pain
can I make it right?
I realize
there's no end in sight
yet still I wait
for you to see the light

I'm the one who really loves ya, baby
I can't take it anymore

and as long as I'm livin'
I'll be waitin'
as long as I'm breathin'
I'll be there
whenever you call me
I'll be waitin'
whenever you need me
I'll be there

You are the only one I've ever known
that makes me feel this way, couldn't on my own
I wanna be with you until we're old
you've got the love you need right in front of you, please come home

as long as I'm livin'
I'll be waitin'
as long as I'm breathin'
I'll be there
whenever you call me
I'll be waitin'
whenever you need me
I'll be there

as long as I'm livin'
I'll be waitin'
as long as I'm breathin'
I'll be there
whenever you call me
I'll be waitin'
whenever you need me
I'll be there

Bubbly (Colbie Caillat)

5. února 2008 v 17:48 |  musik
I've been awake for a while now
You've got me feeling like a child now
'Cause every time I see your bubbly face
I get the tingles in a silly place

It starts in my toes
And I crinkle my nose
Wherever it goes I'll always know
That you make me smile
Please stay for a while now
Just take your time
Wherever you go

The rain is falling on my window pane
But we are hiding in a safer place
Under covers staying dry and warm
You give me feelings that I adore

They start in my toes
Make me crinkle my nose
Wherever it goes I'll always know
That you make me smile
Please stay for a while now
Just take your time
Wherever you go

What am I gonna say
When you make me feel this way
I just...mmm

And it starts in my toes
Makes me crinkle my nose
Wherever it goes I'll always know
That you make me smile
Please stay for a while now
Just take your time
Wherever you go

Da-Da-Dum-da-da-da-da-da

I've been asleep for a while now
You tucked me in just like a child now
'Cause every time you hold me in your arms
I'm comfortable enough to feel your warmth

It starts in my soul
And I lose all control
When you kiss my nose
The feeling shows
'Cause you make me smile
Baby just take your time now
Holding me tight

Wherever, wherever, wherever you go
Wherever, wherever, wherever you go
Wherever you go
Always know
'Cause you make me smile even just for a while
 


Co se dá vyčíst v časopisu pro ženy

5. února 2008 v 17:13 |  local ego
Právě sem si doprohlídla nejmenovaný časopis pro ženy. Do jisté doby sem je brala jen jako jistou míru útěchy pro zoufalé ženy, ale "všechny jsme jednou zoufalé" a navíc musím říct, že čim sem starší, tím mi prohlížení těhle časopisů zabere víc času.. Zrovna před chvílí sem narazila na pět slov, o kterých, podle mě, má cenu se zamyslet "Nepleťte si city s pocity" No není na tom něco? Někdo to má naopak, někdo hledá vztah a lásku tam kde třeba vůbec není. V tu chvíli, i když na to nemá ani pomyšlení, je potřeba někoho, kdo bude mít odvahu mu to říct, protože on to v tu chvíli prostě nevidí. Proto sem ráda, že kolem sebe takový lidi mám....

Tak zas nic

4. února 2008 v 17:55 |  local ego
Můžu si jít odškrtnout další bezvýznamný den v mém životě. Písemka z matiky bude za plnej počet, z chemie mám půlku proškrtanou, co mám napsaný je blbě a ještě nečekaně zkoušená z biologie. Zřejmě sem pana profesora okouzlila svou osobností, jelikož vážně netušim, jak sem s mými znalostmi z petrologie mohla dostat za dvě (nazvat černou plochou usazeninu přesličkou, ačkoli se jedná o břidlici pro mě není žádný problém).
Co mě štve je to, že posledních pár měsíců přežívám den po dni. Možná je to zimou nebo si to nedokážu vysvětlit. Ráno se probudim a první na co myslim je co si asi dám k snídani, kterou ale pravidleně nestíhám, stejně tak jako svačinu do školy. Čas ve škole trávim přemýšlením co by mohlo bejt dneska k obědu a když se zklamaná vracim z jídelny, těšim se na večer. Stejně jako dneska, těšim se na večer až si dám něco k večeři, sednu si a budu si číst nebo poslouchat hudbu. Sem divná nebo to taky tak občas máte? Sou i světlejší dny, to neřikám, ale ten dnešní to zrovna není... Jenom nevim jestli je nesnášet za to jak sou bezvýznamný nebo bejt ráda že mám čas na svoje věci. Musím mít svůj klid, ale takhle ne, takhle prosim ne... Mě je příjemnější mít neustále něco na práci a třeba i nestíhat, ale tyhle stavy mě jednoduše znervozňujou, nesnášim když mám pocit že něco nemám úplně pod kontrolou. Atmosféra na Guano Apes jak ušitá...